Mirko Musil

Mirko Musil se narodil jako Miroslav Musil 26. srpna 1924 v Praze do rodiny lékaře. Umělecké sklony zdědil po rodičích, ochotnických zpěvácích, s nimiž vystupoval již jako dítě na ochotnických podiích. Dětství prožil v Choceradech, ale studoval v Praze na Jiráskově gymnáziu, kde hrál v dramatickém kroužku. Původně chtěl po vzoru otce studovat medicínu, po uzavření vysokých škol nacisty odešel na pražskou Státní konzervatoř. Po zavření i této školy musel do totálního nasazení. Nakonec konzervatoř vystudoval až po skončení okupace roku 1948. Za celý svůj život prošel pouze 2 divadelními štacemi, Realistickým divadlem (1948 – 1950) a Městskými divadly pražskými (1950 – 1990), do nichž přišel z Realistického divadla s režisérem Otou Ornestem a zůstal zde až do svého odchodu na odpočinek.

Musil byl zejména hercem přesně charakterních komediálně laděných postaviček. I když sehrál přes sto divadelních postav a téměř sto postav filmových, nikdy ve svém životě se nepředstavil v titulní úloze. I přes tuto okolnost, která mu nijak nevadila, přistupoval k herectví poctivě, dokázal i malou roli přesně charakterově vyhrotit a vtisknout groteskní komiku. Se svoji menší postavou, kulatým buclatým obličejem a zejména příjemných chraplavým hlasem, představoval srdečné lidové chlapíky, kteří pouze výjimečně využijí své záporné vlastnosti.

S filmem spolupracoval celých čtyřicet let, bohužel vždy hrál malé anonymní či dokonce epizodní role: skladník liška (UDÁLOSTI DNE), SNB (KASAŘI), úředník (O VĚCECH NADPŘIROZENÝCH), vedoucí (KRÁL KRÁLŮ), voják (HVĚZDA ZVANÁ PELYNĚK), kamarád (LIDÉ Z MARINGOTEK), dozorce (HAPPY END), prsatý delegát (ZABIL JSEM EINSTEINA, PÁNOVÉ…), spiklenec (SLASTI OTCE VLASTI), rádce (ŠÍLENĚ SMUTNÁ PRINCEZNA), strážník (PĚNIČKA A PARAPLÍČKO), pumpař Bouček (DRAHÉ TETY A JÁ), hostinský (JÁCHYME, HOĎ HO DO STROJE!), mistr (JAK UTOPIT DR. MRÁČKA ANEB KONEC VODNÍKŮ V ČECHÁCH), VB (PARTA HIC), chasník (HONZA MÁLEM KRÁLEM), pořadatel (JEN HO NECHTE, AŤ SE BOJÍ), krčmář (TŘI VETERÁNI), průvodčí (COPAK JE TO ZA VOJÁKA) a také soused a dělník Rak (MALOSTRANSKÉ HUMORESKY). Byl velmi obsazovaným hercem (i když malých rolí), roku 1974 se účastnil na jedenácti filmových titulech, 1975 na osmi. V řadě českých filmů namluvil své kolegy (ZELENÉ OBZORY, MÍSTENKA BEZ NÁVRATU, 5 MILIONŮ SVĚDKŮ, SVĚTÁCI, PÁNI KLUCI, TAJEMSTVÍ HRADU V KARPATECH aj.). V 90. letech spolupracoval i se zahraničními produkcemi.

Významně spolupracoval taktéž s rozhlasem (př. „Alexis Zorbas“, „Povídky Sherlocka Holmese“, „Vaska Trubačov a jeho kamarádi“, „Delfín“, „Tak končí zrádci“, „Co si kdo uvaří…“, „Muž, který tisíckrát zemřel“, „Ve spárech oceánu“, „Bratři Lví srdce“, „Podfukářská série“, „Marco Polo“, „Nepříjemná ústřice“, „A pak že nejsou hastrmani“), televizními inscenacemi (SVATEBNÍ CESTA ANEB JEŠTĚ NE, EVŽENE!, KRIMI REVUE, DOKTOR A BĚSI, KAT NEPOČKÁ, ZAJATEC ŠÍLENSTVÍ, KAM SLUNCE NECHODÍ, ŠTĚDRÝ VEČER PANA RADY VACÁTKA, ALEXANDER DUMAS STARŠÍ, POSLEDNÍ KONCERT, HLAVNÍ VÝHRA, DALEKO OD STROMU, JAKO KNÍŽE ROHAN či POFOUKEJ MI JAHODY) a seriály (SŇATKY Z ROZUMU, HŘÍŠNÍ LIDÉ MĚSTA PRAŽSKÉHO, DOBRODRUŽSTVÍ ŠESTI TRAMPŮ, F. L. VĚK, 30 PŘÍPADŮ MAJORA ZEMANA, CHALUPÁŘI, ŽENA ZA PULTEM, DNES V JEDNOM DOMĚ, ARABELA, MALÝ PITAVAL Z VELKÉHO MĚSTA, OKRES NA SEVERU, DYNASTIE NOVÁKŮ, LÉTAJÍCÍ ČESTMÍR, SYNOVÉ A DCERY JAKUBA SKLÁŘE, MY HOLKY Z MĚSTEČKA, GOTTWALD, ZLÁ KREV, CHLAPCI A CHLAPI apod.). I v těchto dvou mediích představoval malé epizodky.

Velmi významná byla práce v dabingu, kde, kromě již zmíněného přemlouvání českých herců a malých roliček v zahraničních snímcích (ŠPINAVÁ ZÁLEŽITOST, „MAYOVKY“, STEPUJÍCÍ STONOŽKA, LADY A TRAMP, CHOBOTNICE, MANŽELÉ Z ROKU II, SMOLAŘ, JESTLI SE ROZZLOBÍME, BUDEME ZLÍ, VELKÝ ŠÉF, VČELKA MÁJA, HOŘČICE MI STOUPÁ DO NOSU, NÁVŠTĚVNÍCI, MALÁ MOŘSKÁ VÍLA atd. atd.), dodnes rozdává radost dětským divákům díky skvělému namluvení své životní „role“ – Strýčka Skrblíka v seriálu z dílny Walta Disneye MY Z KAČEROVA (1987), jež daboval v letech 1990 až 1994. Získal Cenu Senior Prix (1995). Mirko Musil zemřel 14. června 1999 v Praze ve věku nedožitých 75 let.

Jaroslav "krib" Lopour

Komentáře - zatím bez komentáře