Václav Trégl

Václav Trégl se narodil 10. prosince 1902 v Bělé pod Bezdězem do rodiny zednického mistra. Nejdříve chtěl studovat chemii (i když by rodiče z něho rádi měli lesníka). Už jako student ochotničil a to rozhodlo. Přímo z reálky v Mladé Boleslavi přešel na dramatické oddělní Marie Laudové – Hořicové pražské Státní konzervatoře (1920 – 1924). Ještě za studií hrával v různých malých ochotnických a avantgardních scénách (holešovické Divadlo legie mladých, žižkovská Malá scéna, Malostranské divadlo, Divadlo Na Slupi aj.). Následně prošel pardubickou Východočeskou společností (1924 – 1925), společností Černého a Veverky (1925 – 1929), Divadlem Na Slupi, Moderním studiem, Intimním divadlem a Akropolisem (1929 až 1931), Osvobozeným divadlem (1931 – 1935) a Divadlem Vlasty Buriana (1935 – 1942).

Za okupace se ještě mihl Intimním divadlem (1942 – 1945) a těsně po skončení války se extrahoval v uměleckém vedením Divadla kolektivní tvorby (1945 – 1946), jež dříve patřilo jeho principálovi Vlastu Burianovi. Poté byl předním členem Divadla V + W (1946 – 1948), karlínského Hudebního divadla (1948 až 1955), Divadla ABC (1955 – 1962) a Městských divadel pražských (1962 – 1965). Na divadle a ve filmu většinou představoval různé rozkošné figurky (často popletené staříky či cholerické pány a dědky), které hrál s jistou roztomilostí, šibalstvím a poťouchlostí („Cirkus Dandin“, „Když ženy něco slaví“, „Sever proti Jihu“, „Osel a stín“, „Caesar“, „Slaměný klobouk“, „Balada z hadrů“, „Divotvorný hrnec“ aj.).

Na filmovém plátně se poprvé objevil zásluhou Voskovce a Wericha v roli člena bandy ve filmu PUDR A BENZIN (1931) Jindřicha Honzla. I Vlasta Burian rád viděl ve filmech své divadelní herce, proto si Václav Trégl zahrál ve většině jeho filmu z 30. a 40. let: REVIZOR (sluha Josef), NEZLOBTE DĚDEČKA (sluha), HRDINA JEDNÉ NOCI (nezaměstnaný Jarda), DUCHÁČEK TO ZAŘÍDÍ (rozvádějící se Jan Rabas), U POKLADNY STÁL… (zmatený pacient Klůcek), BARON PRÁŠIL (věčně nachmelený lesník Patočka), PROVDÁM SVOU ŽENU (Ducánkův soused), PŘEDNOSTA STANICE (skladník Pivoda), RYBA NA SUCHU (penzista Tichý), MUŽ V POVĚTŘÍ (soused Kořínek) a ZAOSTŘIT, PROSÍM! (delegát).

Z jeho dalších úloh ze 30. a 40. let uveďme holiče Ešpandra v komedii U NÁS V KOCOURKOVĚ (1934) Miroslava Cikána, nezaměstnaného ve Fričově komedii HEJ – RUP! (1934), ševce Bartoloměje Pecku v JEDENÁCTÉM PŘIKÁZÁNÍ (1935), sluhu Baltazara v komedii AŤ ŽIJE NEBOŽTÍK (1935), Šumbala ve Vančurových a Kubáskových NAŠICH FURIANTECH (1937), vysloužilce Vondrušku v BATALIONU (1937), profesora matematiky Koďouska v komedii ŠKOLA, ZÁKLAD ŽIVOTA! (1938), kata v CECHU PANEN KUTNOHORSKÝCH (1938) Otakara Vávry, tajemníka Anatola Kropáčka ve Slavínského filmu HOLKA NEBO KLUK? (1938), sluhu Václava v komedii ANDULA VYHRÁLA (1938), policajta Kačabu v retrospektivních Z ČESKÝCH MLÝNŮ (1941), biřice v POČESTNÝCH PANÍCH PARDUBICKÝCH (1944), malíře ve 13. REVÍRU (1946) a také konšela Češpivo v NEZBEDNÉM BAKALÁŘI (1946).

I ve znárodněném filmu hrál malé postavičky jako dříve (i když rolí očividně ubylo). Diváci kin si ho mohli všimnout jako sluhu (CÍSAŘŮV PEKAŘ a PEKAŘŮV CÍSAŘ), pastýře (HAŠKOVY POVÍDKY ZE STARÉHO MOCNÁŘSTVÍ), Nacházela (CIRKUS BUDE!), pořadatele (HUDBA Z MARSU), strážného (HRÁTKY S ČERTEM), vězně (DOBRÝ VOJÁK ŠVEJK), konduktéra (POSLUŠNĚ HLÁSÍM), cestujícího (FLORENC 13:30), domovníka (MORÁLKA PANÍ DULSKÉ, ČINTAMANI & PODVODNÍK), starého bratra (KAŽDÝ DEN ODVAHU), řezníka (DAŘBUJÁN A PANDRHOLA), lodníka (BARON PRÁŠIL), Kmeta (DEN SEDMÝ, OSMÁ NOC), vilného dědečka (ŽENY V OFSAJDU), staříka (MATURITA ZA ŠKOLOU), zákazníka (HODÍME SE K SOBĚ, MILÁČKU…?), souseda (ZÍTRA TO ROZTOČÍME, DRAHOUŠKU…!), terorizovaného Vondrušku (NA SAMOTĚ U LESA), starého Plhu („MAREČKU, PODEJTE MI PERO!“), pacienta (LÉTO S KOVBOJEM) a starého Hybše (DÝM BRAMBOROVÉ NATĚ).

Trégl účinkoval i v rozhlase a v televizi (MODRÝ AUTOBUS; ALFONS KARÁSEK V LÁZNÍCH; BÁSNÍK, SLUŽKA A KRÁL či HŘÍŠNÍ LIDÉ MĚSTA PRAŽSKÉHO). Roku 1962 získal titul Zasloužilého umělce. Václav Trégl zemřel 11. února 1979 v Praze ve věku sedmdesáti šesti let. U příležitosti stého výročí narození byla na jeho rodném domu v milované Bělé pod Bezdězem odhalena pamětní deska (2002).

Jaroslav "krib" Lopour