Jiří Kaftan

Jiří Kaftan se narodil 22. května 1935 v Ústí nad Labem. V letech 1952 – 1956 vystudoval taneční oddělení pražské Státní konzervatoře. Už za studií se věnoval pantomimě, které zasvětil i zbytek života. Po práci ve Vojenském uměleckém souboru Víta Nejedlého (1956 – 1959) spoluzakládal a tvořil v rámci Pantomimické skupiny Ladislava Fialky v Divadle Na zábradlí (1959 – 1993).

Po jejím skončení odešel na penzi, příležitostně hostoval a živil se jako vrátný v Hudebním divadle Karlín. Hostoval na rozličných scénách i po celou dobu své kariéry (Národní divadlo Praha, Divadlo Jiřího Wolkera, Realistické divadlo Zdeňka Nejedlého, Divadlo S. K. Neumanna, Ústřední loutkové divadlo, Divadlo E. F. Buriana, Divadlo pod Palmovkou, Divadlo Na Jezerce, Divadlo J. K. Tyla Plzeň či Činoherní studio Ústí nad Labem).

V 90. letech se jako pohybový spolupracovník podílel na inscenacích řady menších scén. Jiří Kaftan se jako osobitý mim, tanečních a klaun uplatnil v různých tanečních kreacích rozličných charakterů, ať již naivních a nebo protřelých.

Uvedl se například v inscenacích „Hamlet“ (Pantomima), „Prodaná nevěsta“ (tančil Skočnou), „Devět klobouků na Prahu“, „Etudy“, „Dítě a kouzla“ (Netopýr), „Cesta“ (Bohatý muž), „Rigoletto“ (Leda s labutí), „Trosečníci“ (Kapitán Olaf), „Masky“ (Muž s maskou), „Nájemník“, „Knoflík“, „Blázni aneb podivný sen jednoho Šaška“, „Louskáček“, „Noss“ (Byro), „Caprichos“ i „Magická komedie“ (Sluha), „Hry“, „Funambules“, „Sny“ (Egeus), „Poutník“ (Zattman, Samsa), „Ženitba“ (Starikov) apod.

Do české kinematografie vstoupil už začátkem 60. let. Před filmové kamery si ho filmaři zvali především i díky jeho tanečním schopnostem.

Postupně tak tancoval pantomimu v koprodukčním melodramatu NEDĚLE VE VŠEDNÍ DEN (1962) Félixe Máriássyho, byl tanečníkem ve Dvořákově opeře RUSALKA (1962) režiséra Václava Kašlíka, zamilovaným mužem v Jasného pohádkově satirické komedii AŽ PŘIJDE KOCOUR (1963), brigádníkem v muzikále STARCI NA CHMELU (1964) Ladislava Rychmana a tanečníkem v dalších muzikálech režisérů Roháče a Svitáčka KDYBY TISÍC KLARINETŮ (1964) a Rychmana DÁMA NA KOLEJÍCH (1966).

Ve druhé polovině 60. let se stihl ještě zjevit jako pantomima v hudebním filmu Vladimíra Čecha BYLO ČTVRT A BUDE PŮL (1968) a mechanická figurína – muž u kádě v Herzově fuksovské tragikomedii SPALOVAČ MRTVOL (1968).

Za normalizace 70. let se na stříbrné plátno dostal už jen dvakrát, jako fotograf Fi zvaný Fifoto v Sísově HUDBĚ KOLONÁD (1975) a jako tanečník v maškarním průvodu ve snímku STŘEPY PRO EVU (1978) Rudolfa Adlera. V 80. letech si polepšil o jednu roli: měřič stínu ve Vávrově životopisném dramatu PUTOVÁNÍ JANA AMOSE (1983), němý skřítek v pohádce Oldřicha Lipského TŘI VETERÁNI (1983) a klaun v dětském filmu MODRÉ Z NEBE (1983) Oty Kovala.

Právě malý kouzelný skřítek ze TŘÍ VETERÁNŮ se stal u diváků nejznámější Kaftanovou kreací. Opět více příležitostí ve filmu dostal až po roce 1989. Byl mu mj. svěřen baron v CÍSAŘOVÝCH NOVÝCH ŠATECH (1933) Juraje Herze, pořadatel módní přehlídky v Renčově VÁLCE BAREV (1995), muž v thrilleru CEREMONIÁŘ (1996) Jiřího Věrčáka, zákazník v Grodeckého MANDRAGOŘE (1997), návštěvník hospody v povídkových KULIČKÁCH (2008) Olgy Dabrowské a starý pán v DĚTECH NOCI (2008) Michaely Pavlátové.

Ojediněle účinkoval i v zahraničních filmových a televizních projektech (MAIGRET A MUŽ Z LAVIČKY / MAIGRET ET L’HOMME DU BANC nebo MUTTERS COURAGE) a ve video filmech (RADIO KEBRLE).

Své dispozice uplatnil i v televizních filmech (př. ČERTOVA NEVĚSTA, O TEREZCE A PANÍ MADAM, FLORIÁNKOVO ŠTĚSTÍ) a seriálech (NEJVĚTŠÍ Z PIEROTŮ, NÁHRDELNÍK, POJIŠŤOVNA ŠTĚSTÍ, ULICE atd.).

Výrazná byla jeho pedagogická činnost pantomimy na Lidové konzervatoři (Konzervatoř Jaroslava Ježka) v Praze, kde dlouhá léta vedl její pantomimické oddělení (1968 – 1981), na liberecké Experimentální taneční škole (1989 – 1993) a na mezinárodních kurzech (v Jeně, v Drážďanech a nebo v Berlíně).

Pohybovou techniku shrnul do skript „Poznámky učitele pantomimy“ (1988). Jeho tvůrčí profil je spodobněn v knize „Největší pieroti“ (1998) Otakara Brůny. Jiří Kaftan zemřel ve věku sedmdesáti šesti let 11. listopadu 2011 v Praze.

Jaroslav "krib" Lopour