Marie Motlová

Marie Motlová se narodila na 1. Máje 1918 v Boru u Tachova ještě v dobách bývalého Rakouska-Uherska. Na přání rodičů vystudovala zdravotnickou školu a po ukončení studia skutečně nějakou dobu práci zdravotní sestry vykonávala. Ve své mysli se však už od mládí obracela k divadlu. Nakonec se rozhodla, že to s herectvím přece jen zkusí. I přes počáteční nesouhlas rodičů Marie vystudovala roku 1943, tedy za dob německé okupace, pražskou konzervatoř. Po osvobození vzala jednoroční angažmá v divadle E.F.Buriana. Jindřich Honzl ji posléze angažoval do Studia Národního divadla, ve kterém působila do roku 1950.

Její nadějně vyhlížející kariéru na nějaký čas pozastavilo vážné onemocnění a obtížnost doby. Po překlenutí těchto obtíží se na krátký čas věnovala povolání hlasatelky v pražském rozhlase. Čekala ji také šťastná událost – svatba. Manželství však příliš dlouho nevydrželo. Útočiště hledala v práci. Spokojených deset let prožila na jevišti Městského oblastního divadla v Mladé Boleslavi. V letech 1966-1979 měla angažmá v kladenském Divadle Jaroslava Průchy. V posledních deseti letech se objevila v pětatřiceti jevištních rolí, mj. ztvárnila Mámu v Princezně Pampelišce, tvrdohlavou mlynářku Jahelkovou, Bábu v Lucerně, slečnu Růženku ve Šrámkově Létu ad. Ze světového repertoáru oslnila především v roli Marti Ownové v Anně Christie, jako Abby Brewsterová v komedii Jezinky,bezinky, Karpuchinová v Dostojevském Strýčkově snu, Ambra ve hře Tři na lavičce atd. Během působení v kladenském divadle hravě stihla natočit většinu svých filmů. V 70. letech se Marie Motlová stala vyhledávanou a oblíbenou filmovou herečkou. Vůbec ji nevadilo, že dopoledne měla zkoušku v divadle, odpoledne natáčení a večer opět představení v divadle.

Asi nejdůležitějším osudovým zlomem na umělecké dráze M.Motlové bylo její setkání s režisérem Jaroslavem Papouškem, který ji objevil kde jinde než v divadle. Díky němu se jí s padesátkou na krku podařilo dostat do podvědomí veřejnosti a stala se jednou z nejznámějších hereček českého filmu. Jaroslav Papoušek ji totiž roku 1969 obsadil do role „babi Homolkové“ v hořké, veleúspěšné komedii ECCE HOMO HOMOLKA. Výborně zapadla do vypečené pražské rodinky Homolkových, kterou tvořili Josef Šebánek, Helena Růžičková, František Husák a nezbedná dvojčata Petr a Matěj Formanovi. Právě se svým filmovým manželem Josefem Šebánkem připravili pro diváka nezapomenutelné scény, u kterých nevíte, jestli to herci tak dokonale hrají či prostě nejsou jen sami sebou. I Marie Motlová patří do nevelké skupiny herců, kterým věříte každé slovo či gesto. Působí tak přirozeně a lidsky, že ji musíte obdivovat a oblíbit si ji. Film ECCE HOMO HOMOLKA měl u diváků takový ohlas, že se režisér rozhodl natočit neméně úspěšná volná pokračování HOGO FOGO HOMOLKA (1970) a HOMOLKA A TOBOLKA (1972). A dnes, po bezmála čtyřiceti letech neztrácí tato trilogie nic ze svého kouzla a právem se řadí ke skvostům české kinematografie.

Homolkovi a hlavně Jaroslav Papoušek pomohli rozjet filmovou kariéru Marie Motlové. Některé zajímavé nabídky musela dokonce odmítat. Do roku 1984 zvládla více než 30 menších i větších rolí. Zejména malé a epizodní role patřily k jejím nejoblíbenějším. Svým osobitým projevem tak obohatila mnoho snímků, například: TAKŽE AHOJ (1970), PĚT MUŽŮ A JEDNO SRDCE (1971), PETROLEJOVÉ LAMPY (1972), MAREČKU,PODEJTE MI PERO (1976), ZÍTRA TO ROZTOČÍME,DRAHOUŠKU (1976) ad. Větší příležitost jí nabídl režisér Jiří Hanibal ve snímku VELKÉ TRÁPENÍ (1974) a znovu Jaroslav Papoušek v komedii o dospívání KONEČNĚ SI ROZUMÍME (1976). Dvakrát ji oslovil i slovenský režisér Dušan Hanák a obsadil ji do proslulého filmu RŮŽOVÉ SNY (1976) a v roce 1980 do dalšího úspěšného snímku JA MILUJEM, TY MILUJEŠ.

Nabídky z televize se také začaly hromadit tak, že si mohla vybírat. V roce 1974 se objevila v několika příbězích slavných BAKALÁŘŮ, roku 1977 jako výkupčí lahví v seriálu ŽENA ZA PULTEM a v tom samém roce jako hospodyně primáře Sovy v seriálu NEMOCNICE NA KRAJI MĚSTA, kterou M.Motlová ztvárnila nenapodobitelně.

Během působení v kladenském divadle se seznámila a později vdala za svého kolegu Karla Fridricha. V roce 1979 odchází do důchodu, ale ve filmu se ještě objevila. Rok po uvedení jejího posledního filmu režiséra J.Papouška VŠICHNI MUSÍ BÝT V PYŽAMU (1984) zemřela. Bylo to v Praze, dne 26. srpna 1985, ve věku pouhých sedmašedesáti let.

Ondra "Agatha" Dvořák