papež Jan Pavel II.

Blahoslavený Jan Pavel II. (lat. Ioannes Paulus, it. Giovanni Paolo, vlastním jménem Karol Józef Wojtyła se narodil jako druhý syn a nejmladší ze tří dětí armádního důstojníka Karola Wojtyły a jeho ženy Emilie. Otec byl etnický Polák, matka měla litevský původ. 20. června 1920 byl pokřtěn ve wadowické bazilice Obětování Nejsvětější Panny Marie.

Wojtyłovi žili skromně. Jediným zdrojem obživy byla mzda otce. Ten pracoval jako úředník a před vznikem Polska byl důstojníkem rakousko-uherské armády. Matka pracovala jako švadlena. V dětství Karolovi říkali nejčastěji Lolek. Byl chlapec velmi talentovaný a sportovně založený. Hrál fotbal, jezdil na lyžích. 1930 byl Karol přijat na gymnázium ve Wadowicích. S učením neměl žádné problémy a podle jeho katechetů se už tehdy vyznačoval hlubokou vírou. Na gymnáziu se začal zajímat o divadlo – vystupoval v představeních divadelního kroužku.

Po ukončení gymnázia s nejlepšími známkami zahájil studium polonistiky na Filozofické fakultě Jagellonské univerzity v Krakově. V té době se s otcem do Krakova přestěhovali. Válka však Karolovi znemožnila dále studovat, a tak po smrti otce nastoupil do zaměstnání v chemických závodech. Tady se spojil s podzemní organizací Unia, která byla svázána s katolickým prostředím a mimo jiné se snažila chránit ohrožené židy.

V roce 1943 se rozhodl studovat teologii a vstoupil do tajného Metropolitního duchovního semináře v Krakově a začal také podzemní studia na Teologické fakultě Jagellonské univerzity. Na kněze byl vysvěcen roku 1946, 1958 byl jmenován a vysvěcen pomocným krakovským biskupem. Za čtyři roky se stal kapitulním vikářem krakovské arcidiecéze, 1963 byl jmenován krakovským arcibiskupem, 1967 jej Pavel VI. jmenoval kardinálem a 16. října 1978 byl zvolen 264. papežem.

Hrál významnou roli ve světové politice. Nesporný je jeho podíl na rozpadu komunistických režimů ve střední a východní Evropě (byl blízko polskému dělnickému hnutí Solidarita) a na zlepšení vztahů katolické církve s ostatními církvemi. Během svého pontifikátu navštívil 129 zemí, více než kterýkoliv papež před ním. Hodně podporoval mariánskou úctu a zdůrazňoval povolání ke svatosti. Svatořečil a blahořečil více lidí, než všichni jeho předchůdci dohromady. Ve svých katechezích a encyklice Evangelium vitae jednoznačně potvrdil tradiční církevní postoj k morální nepřípustnosti interrupce, antikoncepce a euthanasie.

Roman "kikulin" Porteš