Dáma českého filmu Jiřina Bohdalová se narodila 3. května 1931 v Praze. Její otec František Bohdal byl vyučeným truhlářem, matka Marie Bohdalová (roz. Brunnerová) pracovala jako služebná a ve volném čase se s oblibou věnovala ochotnickému divadlu. V tomto ohledu měla velký vliv i na svou dceru: jako malou ji zapsala do baletní školy Niny Gordon-Mládkové a následně i do komparzu. Maminčinou zásluhou také zazářila jako dětská hvězdička v němém filmu PIŽLA A ŽIŽLA NA CESTÁCH (1937) nebo v prvorepublikové veselohře MADLA ZPÍVÁ EVROPĚ (1940).

Roku 1937 začala chodit do základní (tenkrát obecné) školy v pražském Žižkově, ulice Štítného. V roce 1949 úspěšně složila maturitní zkoušku na soukromém dívčím reálném gymnáziu Charity školních sester. Prestože se divadlu a filmu věnovala od malička, na DAMU ji přijali až po třetí zkoušce. Po maturitě si nějakou dobu budovala kariéru učitelky na základní škole v Ostravě, kde se seznámila se svým budoucím manželem Břetislavem Stašem. Studium herectví musela po druhém ročníku přerušit jak z vážných rodinných důvodů tak z narychlo konané svatby s B. Stašem. Za nedlouho se totiž měla narodit jejich dcera Simonka.

Za vážnými rodinnými důvody se po nějakou dobu skrývalo zatčení a vyslýchání jejího otce Státní bezpečností v roce 1954. Tuto neblahou událost poprvé zveřejňuje v úspěšné životopisné knize Měla jsem štěstí na lidi, kterou zpracovala společně s Petrem Horou-Hořejším. V jedné z kapitol se svěřuje i s tím jak StB držela ve vazbě a vyslýchala i jí, o dramatické situaci u soudu, který jejího otce odsoudil na 15 let vězení (z vězení ho propustili až po dlouhých 6 letech). Z této doby se také odvíjeli dohady o tom, proč se jméno Jiřiny Bohdalové objevilo v záznamech StB, proti kterým se herečka bránila s úspěchem i soudně. Po uvěznění otce se rázem musela postarat nejen sama o sebe, ale také o svou matku, kterou postihla srdeční slabost, o svou mladší sestru Jaroslavu a především o svou dceru. Po menších překážkách se vrátila na DAMU, kterou v roce 1957 ukončila rolí v absolventském představení Josefina, kterého se zúčastnil i Jan Werich.

Od Jana Wericha také dostala nabídku na angažmá v Divadle ABC, kterou velmi vděčně přijala. Později hrála i v dalších Městských divadlech pražských. Od roku 1967 až dodnes se však stalo její domovskou scénou Divadlo na Vinohradech. Na scéně Vinohradského divadla excelovala například jako Erži Orbánová v Kočičí hře Istvána Örkönyiho, dramatik Jiří Hubač pro ni napsal Kláru z Domu na nebesích, v někdejším divadle ABC excelovala v hlavní roli tehdy populární veselohry Idiotka.

Ve šťastnějších obdobích herecké kariéry vynikla nejen v postavách komediálně laděných: AŽ PŘIJDE KOCOUR (1963), KRÁL KRÁLŮ (1963), KOMEDIE S KLIKOU (1964), BÍLÁ PANÍ (1965), DÁMA NA KOLEJÍCH (1966), SVĚTÁCI (1969), ČTYŘI VRAŽDY STAČÍ, DRAHOUŠKU (1970), ŽENY V OFSAJDU (1971), BULDOCI A TŘEŠNĚ (1981), ale také dramatických: UCHO (1969), BYLI JSME TO MY (1990) a CORPUS DELICTI (1991). Zejména osobité jsou její herecké výkony v rolích, kde je komediální rovina nenapodobitelně propojena s dramatickým napětím: HVĚZDA ZVANÁ PELYNĚK (1964), PĚNIČKA A PARAPLÍČKO (1970), SMÍCH SE LEPÍ NA PATY (1986), JEDNA KOČKA ZA DRUHOU (1993). Za hlavní role ve filmech NESMRTELNÁ TETA (1993) a FANY (1995) si odnesla dva České lvy.

I jako televizní herečka a bavička se nezapomenutelně vepsala do srdcí publika. Převážně po boku Vladimíra Dvořáka ve veleúspěšném zábavném pořadu TELEVARIETÉ vytvořili nezapomenutelnou televizní dvojici, která se na obrazovkách objevovala několik desítek let. Jen s Vladimírem Dvořákem prožili bezmála 40 let spolupráce. Jiřina Bohdalová samozřejmě nemůže chybět ani v různých silvestrovských večerech a nespočtu dalších pořadech. Nezapomenutelné kreace vytvořila i v seriálech jako TAKOVÁ NORMÁLNÍ RODINKA (1971), F.L. VĚK (1971), CHALUPÁŘI (1975), LÉTAJÍCÍ ČESTMÍR (1984), PŘÍTELKYNĚ Z DOMU SMUTKU (1992) a z posledních let v ČETNICKÝCH HUMORESKÁCH (1997-2007), POJIŠŤOVNĚ ŠTĚSTÍ (2004) a v PŘÍKOPECH (2006).

Svůj nezaměnitelný hlas propůjčila mnoha kresleným, především večerníčkovým postavičkám a neodmyslitelně tak vytvořila úžasný pohádkový svět nejen dětem. I dnešní děti se nemohou odtrhnout od VEČERNÍČKŮ jako POHÁDKY Z MECHU A KAPRADÍ (1968), RÁKOSNÍČEK (1976), MALÁ ČARODĚJNICE (1983), O SKŘÍTKU RACOCHEJLOVI (1997) ad. Objevila se i v mnoha pohádkách, povídkách, televizních filmech, seriálech, inscenacích a různých vlastních pořadech. Své mamince také velmi ráda asistovala u různých domácích činnostech, hlavně ale u vaření. Asi jen málokterá herečka umí tak dobře vařit jako právě paní Jiřina. I dnes běží v televizi velmi oblíbený pořad DOBRÁ RADA NAD ZLATO, který Jiřina Bohdalová částečně připravuje a moderuje.

Za svůj umělecký život dostala Jiřina Bohdalová nebo-li láskyplně přezdívaná „Bohdalka“ řadu prestižních ocenění. Bezesporu je královnou české filmové komedie; jako třetí se totiž loni umístila v anketě Král filmového úsměvu století, a to hned za Vlastou Burianem a Vladimírem Menšíkem. Dvakrát získala Českého lva a osmkrát za sebou vyhrála televizní diváckou cenu TýTý.

Během své herecké kariéry si zahrála a určitě si ještě zahraje po boku mnoha slavných i méně slavných kolegyň a kolegů. S jedním z nich, s hereckým partnerem z filmu UCHO (1969) Radkem Brzobohatým, se podruhé vdala. I toto manželství však po 12 letech skončilo rozvodem. S oběma svými manželi však zůstala Jiřina Bohdalová v kontaktu – jsou přáteli. Ve svém volném čase, kterého není příliš mnoho, se herečka věnuje své zahrádce, vnukům Markovi (nar. 1987) a Vojtěchovi (nar. 1995), dceři Simoně Stašové, která je neméně úspěšnou herečkou nežli její maminka, a podvědomě i svým divákům

Nakonec by se snad hodil citát režiséra Z. Zelenky: „Jiřina Bohdalová je výjimečná. Někdo je dobrý v divadle, jiný ve filmu nebo estrádě. Ona ve všem. Kdyby žila v jiné době a jinde, byla by jednou z nejslavnějších a nejbohatších hereček světa. Takový komediální talent by nemohl ujít pozornosti hollywoodských filmařů.“ My všichni jsme však rádi, že žije teď a tady. O kolik krásného bychom přišli, kdyby tady s námi nebyla

Komentáře - zatím bez komentáře