Základní příjem (2008)

Nynější systém vlády a hospodářství není v pořádku. Netvoří lidi tvořivé, ale sehnuté pod jařmem finančního biče, který práská, aby lid skákal, tak jak má. Jsme samozřejmě dál, blížíme se k cílu, oddalujeme se začátkům. Je nám lépe, nežli by nám bylo před sto lety. Přesto je stále kam jít. Tržní kapitalismus předpokládá, že se o sebe člověk postará sám, ale podmínky pro takové konání čím dál více, a to obzvláště po nástupu krize, ztěžuje. Člověk, jenž nemá konexe, počáteční kapitál či rentu, nemá ani šanci. Jeho osudem je mlátit se mezi odchody do zaměstnání a placením složenek. Mezi tím není prostor pro jakoukoliv tvůrčí činnost. Buďto je člověk příliš utahán nebo ve stresu. Veškerý volný čas tedy věnuje na oltář zábavě, aby načerpal sil.

Tržní kapitalismus, který si momentálně užíváme, nedává rovné příležitosti, protože vyžaduje pouze jeden druh člověka, dravého, neetického a rychlého, všem ostatním dal do vínku jen zaměstnanost, sklonění se. Ve světě začíná probublávat nová myšlenka celospolečenského uspořádání, která nedělá z financí nepřítele či nadřízeného, ale skutečnou pomocnou ruku života.

Základní nepodmíněný příjem předpokládá, že státní kasa dokáže vyplatit každému svému občanovi částku, která by byla schopna pokrýt výdaje k důstojnému životu. Člověk pobírající pouze základní příjem by tedy mohl žít svobodně a nezávisle, nikoliv v přepychu. Přepych, lidé jsou soutěživí a jistě by po něm toužili, by si mohl člověk dobudovat prací. Kde na základní příjem pro každého vzít? Sociální politikou státu protečou nehorázné peníze dosahující měsíčně na miliardy. Vyplácení dávek, živení olbřímý krakatice úřednictva, nekonečná řada úřadů práce, sociálního zabezpečení, vyplácení důchodů. Tento balík spojený s „dobrotou“ státu by se po vyškrtnutí vložil do fondu základního příjmu.

Základní příjem samozřejmě počítá s jistým uskromněním občanů jako celku. Uskromnění tu není na způsob – budu jíst jen jednou denně – ale na způsob opětného vybudování vlastní lidské podstaty, která nemá potřebu pozřít k obědu spoluobčana, protože trh tomu tak chce.

Po zavedení základního příjmu by se světem, nebo alespoň tím kterým státem, rozlil nesmírný gejzír tvořivosti a možností, člověk by se během okamžiku dostal do makety ráje. V dokumentárním filmu Základní příjem, je problematika vysvětlena odborněji. Jsou v něm ukázány mechanismy, díky kterým by taková společnost mohla existovat. Jsou v něm vysvětleny cesty, kterak se vyhnout, nebo minimalizovat počáteční nesnáze. A hlavně, v dokumentu je vysvětleno, že základní příjem je, jakožto státní zřízení, proveditelný. Rozhodně se na něj koukněte.