Jiří Svoboda

Jiří Svoboda se narodil 13. září 1945 v Praze. Jeho starším bratrem byl hudební skladatel Karel Svoboda (1938 – 2007). I on se po vzoru bratra rozhodl pro hudební dráhu. Po studiích pracoval jako skladatel, dirigent a aranžér např. ve Státním divadelním studiu Maringotka, v Semaforu nebo později ve svobodném povolání. Jeho doménou jako skladatele byla především melodika a tvárnost hudby.

Současně byl vedoucím studiové skupiny Discobolos. O jeho životě toho není moc známo, povětšinou byla zastiňován bratrem, se kterým často spolupracoval. Jeho pozdějším častým filmovým a televizním spolupracovníkem byl scenárista a režisér Zdeněk Zelenka.

Kromě jiných Jiří Svoboda komponoval scénickou (taktéž rozhlasovou) hudbu a nebo byl hudebním spolupracovníkem a dirigentem („Loretka“, „Komu kvetou slunečnice“, „Dům doni Bernardy“, „Rodinná příležitost“, „Lidová suita“, „Bosorka“, „Naši furianti“, „Anděl s ďáblem v těle“, apod.) u četných divadel (Západočeské divadlo Cheb, Divadlo E. F. Buriana v Praze, Semafor v Praze, Maringotka, Středočeské divadlo na Kladně a nebo Hudební divadlo v Karlíně).

Svoboda se uplatnil také v dabingu (v 90. letech pro Českou televizi) jako hudební spolupracovník (OVČÁK, RADŠI UMŘÍT, DESATERO PŘIKÁZÁNÍ, ZUŘIVOST, VÍTĚZSTVÍ, VAN DER VALK, ANDĚL A BANDITA, SNOOPY, VRAŤ SE!, ZEMĚ, ODKUD PŘICHÁZÍM, ČTYŘICET PUŠEK, ZRAZENÝ, V PRAVÉ POLEDNE apod.). Ovšem nejvýrazněji se uplatnil jako skladatel filmové hudby. S tou započal dvakrát v 70. letech u filmů Jiřího Hanibala VELKÉ TRÁPENÍ (1974) a ANNA, SESTRA JANY (1975).

Po sedmileté přestávce se do kinematografie navrátil roku 1982 a v 80. letech často psal hudbu pro režiséry Milana Muchnu (ÚNOS MORAVANKY), Václava Matějku (ANDĚL S ĎÁBLEM V TĚLE, NOC SMARAGDOVÉHO MĚSÍCE, ANDĚL SVÁDÍ ĎÁBLA a UZAVŘENÝ OKRUH), dále pro Milana Růžičku (POD NOHAMA NEBE), Františka Vláčila (STÍN KAPRADINY, MÁG.), Zbyňka Brynycha (POLOČAS ŠTĚSTÍ, MRAVENCI NESOU SMRT), Drahomíru Královou (VYHRÁVAT POTICHU), Janou Semschovou (JEMNÉ UMĚNÍ OBRANY) a Martina Hollého (ZUŘIVÝ REPORTÉR a LOVEC SENZACÍ).

V této době tvořil i pro mladého režiséra Zdeňka Zelenku (ČAROVNÉ DĚDICTVÍ, JSI FALEŠNÝ HRÁČ, FREONOVÝ DUCH), se kterým spolupracoval až do svého úmrtí. Po roce 1989 navázal Svoboda nově spolupráci s Janem Svěrákem (OBECNÁ ŠKOLA a AKUMULÁTOR 1), Františkem Filipem (JEDNA KOČKA ZA DRUHOU), Petrem Hvižďem (ŘÁD) a opět Zdeňkem Zelenkou (NESMRTELNÁ TETA).

U filmu Oty Kovala UF – ONI JSOU TADY (1988) byla použita píseň „Windsurfing“ v podání Jiřího Korna, ke které Jiří Svoboda stvořil hudbu na text Rudolfa Lišky. Zbylých deset let svého života už pro film netvořil. Často bývá zaměňován za režiséra Jiřího Svobodu nebo za režiséra dabingu Jiřího Svobodu.

Velmi plodná byla i jeho skladatelská činnosti pro Československou a Českou televizi (např. POSLEDNÍ KONCERT, NOC NA ZÁMKU, SMRT KRÁLE VÁCLAVA IV., RŮŽOVÝ HUBERT, O MRTVÝCH JEN DOBŘE, GOBSECK, ZATMĚNÍ VŠECH SLUNCÍ, ULOUPENÉ DĚTSTVÍ, DVĚ Z PAŘÍŽE, MOROVÉ POVĚTŘÍ, POPEL A HVĚZDY, UKRADENÝ KAKTUS, OKO ZA OKO, ZAMILOVANÁ, NOC PASTÝŘŮ, ZÁMEK V ČECHÁCH, RABÍN A JEHO GOLEM, GENERÁLKA JEHO VELIČENSTVA, BANKROTÁŘI, LAKOMEC, LOUPEŽNÍCI aj., seriály HŘÍCHY PRO PÁTERA KNOXE, LEKÁRNÍKOVÝCH HOLKA ad.).

I zde byl častým kolegou Zdeňka Zelenky. Jiří Svoboda získal jen Cenu za hudbu (1986) na XXIV. FČSF Mariánské Lázně za baladu Františka Vláčila STÍN KAPRADINY (1984). Ovšem za hudbu k filmu AKUMULÁTOR 1 (1993) získal s Ondřejem Soukupem pouze nominaci na Českého lva (1994). Pracoval i jako pedagog na pražské Konzervatoři.

Hudební skladatel, dirigent, aranžér a pedagog Jiří Svoboda zemřel po těžké cukrovce 11. března 2004 v pražské Nemocnici Na Bulovce ve věku pouhých nedožitých padesáti devíti let. Jeho o sedm let starší bratr ho přežil o tři roky, než tragicky zemřel vlastní rukou. Přesto má Jiří Svoboda na svém kontě jako skladatel dvacet čtyři filmových titulů.

Jaroslav "krib" Lopour