Václav Kyzlink

Václav Kyzlink se narodil 23. září 1917 v Olomučanech u Blanska. V letech 1938 – 1942 vystudoval herectví na brněnské Státní konzervatoři a do konce protektorátu se ještě v letech 1942 – 1945 uplatnil na scénách pardubické Východočeské společnosti a Beskydského divadla v Hranicích na Moravě. Po skončení války se navrátil do Brna a po krátkém angažmá v Národním divadle v Brně (1945 – 1946) se stal členem brněnského Divadla mladých (1946 – 1948).

Ovšem nakonec se vrátil zpátky do Národního – Státního divadla v Brně (1948 – 1982), odkud Kyzlink odešel na odpočinek ale dále zde ještě krátce hostoval. Své umělecké zrání nejlépe využil v Brně, kde se stal jednou z nejdůležitějších veličin tamního souboru. Využíval svojí silnou postavu, herecký projev, hlasové dispozice a charakterizační umění. Využil se i při uměleckém přednesu. Byl i asistentem režie (např. „Návštěva staré dámy“).

Sehrál například Belzanora („Caesar a Kleopatra“), Číšníka („Otcové a děti (Mezi oběma bouřkami)“), Stropilina („Vlci a ovce“), Vlase Sergejeviče („Stanice“), Pazoura („Jindřich IV.“), Sedláka („Nebožtík Nasredin“), Parazita („Ze života hmyzu“), Limona („Aristokrati“), Doktora („Princezna Turandot“), Muzikanta („Srpnová neděle“), Gusmana („Don Juan“), Ritschela („Ďábel a pánbůh“), Otce („Pronásledování a zavraždění J. P. Marata“), Flaštičku („Veselé windsorské paničky“) apod. apod.

Z dalších divadelních inscenací si uveďme „Aretheios aneb Legenda o svaté Ancille“ (Četník a Aurelius), „Sen noci svatojánské“ (Pevný), „Komedie o umučení a slavném vzkříšení Pána a Spasitele našeho Ježíše Krista“ (Izaiáš), „Cyrano z Bergeracu“ (Montfleury), „Návštěva staré dámy“ (Koby), „Čínská zeď“ (Hlasatel), „Oldřich a Božena“ (Muž), „Král Lear“ (Setník), „Kat“ (Kčivokla), „Komediant“ (August), „Vojna a mír“ (M. I. Kotuzov), „Podskalák“ (Bankéř pán ze Sommerfeldů), „Naši furianti“ (Jakub Bušek), „Matka“ (Fjodor Sizov), „Mnoho povyku pro nic“ (Řimbaba), „Fidlovačka“ (Hrubínek), „Paličova dcera“ (Bláha), „Sen noci svatojánské“ (Klubko), „Revizor“ (Zemljanika), „Racek“ (Šamrajev), „Lucerna“ (Vrchní), „12 rozhněvaných mužů“ (č. 10), „Ženitba“ (Vajíčko).

I přes své mimopražské angažmá se v českém filmu objevoval celkem často. Debutoval ve snímcích Jiřího Krejčíka VES V POHRANIČÍ (1948) a SVĚDOMÍ (1948) v úlohách trpělivého osídlence Komínka a muže v davu. Od konce 40. let se během 50. let objevoval ve snímcích PAN HABĚTÍN ODCHÁZÍ (foukač skla), VELIKÁ PŘÍLEŽITOST (inženýr), VELKÉ DOBRODRUŽSTVÍ (účastník výpravy Antonín Halousek), ANNA PROLETÁŘKA (tajný detektiv Mařík), RUDÁ ZÁŘE NAD KLADNEM (JUDr. Bohumír Šmeral), DOBRÝ VOJÁK ŠVEJK (štábní profous Slavík), VYNÁLEZ ZKÁZY (inženýr Serke), VELKÁ SAMOTA (družstevník Bojanovský) a nebo MSTITEL (zřízenec). Vždy však šlo o epizodní a malinkaté epizodky.

V 60. letech si zahrál svědka nehody ve ZLÉM PONDĚLÍ (1960) Milana Vošmika, gestapáka Negera ve filmu Jaroslava Balíka REPORTÁŽ PSANÁ NA OPRÁTCE (1961), trafikanta v Bočanově tragikomedii NIKDO SE NEBUDE SMÁT (1965), úředníka pohřebního ústavu ve Vávrově ZLATÉ RENETĚ (1965), průvodčího na železnici ve VRAŽDĚ PO NAŠEM (1966) Jiřího Weisse a příslušníka VB v Helgeho STUDU (1967).

Po dlouhých dvanácti letech se na filmovém platně objevil naposledy, symbolicky opět za režie Jiřího Krejčíka (jenž natočil i dva první filmy Václava Kyzlinka) v postavě četníka v životopisném snímku BOŽSKÁ EMA (1979). Dalších dvanáct let svého života se již před filmovými kamerami neobjevil.

Pracoval v televizi (STOPY ZLOČINU: ALIBI JAKO ŘEMEN či seriály LEGENDA O ŽIVÝCH MRTVÝCH, DUHOVÝ LUK nebo SLOVÁCKO SA NESÚDÍ), v rozhlase („Egmont“, „Podivín“, „Červená modrá fiala“, „Cesty mužů“, „Rub a líc“, „Sklářská bouře“, „Člověk, který nezemřel“, „Aféra“, „Bratrstvo“, „Deset dní, které otřásly světem“, „Nejkrásnější svět“, „Komedie o umučení“ i „Hejtman Šárovec“), v dabingu (OSUD ČLOVĚKA, VIVA MARIA! atd.) a v záznamech divadelních představení (ZMOUDŘENÍ DONA QUIJOTA, NEBOŽTÍK NASREDIN, RACEK aj.). Václav Kyzlink zemřel v zapomenutí 21. ledna (některé prameny uvádějí 29. ledna) 1991 v Brně ve věku nedožitých čtyřiasedmdesáti let.

Jaroslav "krib" Lopour