Yvetta Simonová

Yvetta Simonová jen krátce ve své dlouholeté kariéře aspirovala na pozici skutečné pěvecké hvězdy, přesto jí v historii české populární hudby patří významné místo, v povědomí posluchačů zůstává především díky spojení s Milanem Chladilem, s nímž v 60. až 80. letech nahrála desítky duetů. Narodila se v Českém Brodě jako Yvetta Roubalová, nezvyklé křestní jméno vycházelo z matčiny náklonnosti k aristokracii žijící na nedalekém zámku. Yvetta vyrůstala v prostředí plném hudby, od dětství hrála na klavír, absolvovala sice obchodní školu v Praze, ale souběžně se připravovala na pěveckou dráhu soukromým studiem u několika pěvců zvučných jmen, mezi jmény jejích pedagogů figurují Jan Hilbert Vávra, Marie Fiedlerová nebo italský zpěvák Fernando Carpi.

První veřejné vystoupení absolvovala v kostele v rodném Českém Brodě, kde zpívala slavnou skladbu Ave Maria od Franze Schuberta, po náhlém otcově úmrtí žila krátce v Bratislavě, kde účinkovala na Malé scéně Národního divadla, po návratu do Prahy zpívala s orchestrem Jiřího Procházky, spolupracovala také s Karlínským divadlem. V roce 1949 se provdala za Františka Spurného, tehdejšího ředitele pražské Lucerny, s nímž se seznámila již v Bratislavě. Do její kariéry tehdy zasáhl Jan Werich, který prohlásil, že s příjmením Spurná se nemůže stát velkou zpěvačkou, na jeho popud pak Yvetta přijala pseudonym Simonová, pod kterým vystupuje dodnes. Ze vztahu s Františkem Spurným se narodil syn Tomáš, manželství ale skončilo rozvodem, stejně jako to druhé se skladatelem Jaromírem Vomáčkou (1923-1978).

V letech 1953-1960 zpívala Yvetta Simonová s orchestrem Zdeňka Bartáka, mezitím již v roce 1958 začala spolupracovat s orchestrem Karla Vlacha. Karel Vlach (1911-1986) se nakonec stal třetím osudovým mužem v životě Yvetty Simonové, svůj vztah sice nestvrdili sňatkem, ale životní partnerství v soukromí i práci trvalo až do Vlachovy smrti. V průběhu padesátých let Yvetta Simonová úspěšně rozvíjela svou kariéru zpěvačky tanečních písní, po několika duetech (například s Rudolfem Cortésem) našla na přelomu 50. a 60. let ideálního pěveckého partnera v Milanu Chladilovi (1931-1984). Kromě zpívání účinkovala také na divadelních jevištích, například v Divadle na Fidlovačce (Hello, Dolly).

Bývalý swingař Chladil a Simonová s operetní průpravou vytvořili jeden z nejstabilnějších pěveckých párů v historii české populární hudby a zvláště u konzervativní části publika se těšili oblibě až do Chladilovy předčasné smrti v roce 1984, popularitu si udržovali především sentimentálně laděnými duety domácí i zahraniční provenience (O nás dvou, Děti z Pirea, My dva a čas). Jako sólová zpěvačka se Yvetta Simonová v šedesátých letech vyprofilovala jako šarmantní dáma se sametově zabarveným altem, její produkce se sice jen zřídka setkala s příznivým názorem kritiků, nelze jí ale upřít hitové aspirace písní jako Já jsem zamilovaná, Zhasněte lampióny nebo Čas borůvkových koláčů. Dokázala interpretovat i hlasově velmi náročné písně, které vyzdvihovali i hudební odborníci (Chviličku spát).

Na první pěvecké úspěchy pochopitelně navazovala i bohatá spolupráce s televizí a od konce 50. let se Yvetta Simonová objevovala v řadě hudebních a zábavných pořadů, svou pozici jedné z předních zpěvaček stvrdila druhým místem v populární anketě Zlatý slavík (1962, 1964, 1965), v polovině 60. let vydala také své první LP desky (Yvetta Simonová 1965, Co s načatým večerem, 1966). Zpívala i v několika filmech, za zmínku stojí především její nadčasové hity Whisky, to je moje gusto a Když v baru houstne dým, které zazněly ve filmu LIMONÁDOVÝ JOE ANEB KOŇSKÁ OPERA (1964). Ve spolupráci s Milanem Chladilem pořídila Yvetta Simonová několik samostatných recitálů v televizi (My dva a čas, 1973).

Do soukromého i pracovního života Yvetty Simonové výrazně zasáhla polovina 80. let, kdy zemřel Milan Chladil (1984) a Karel Vlach (1986), zpěvačka pak začala spolupracovat s Karlem Hálou nebo Milanem Drobným, v roce 1984 obdržela titul Zasloužilé umělkyně. Příležitostně pořizovala i další studiové nahrávky (z těch posledních připomeňme píseň Lásky mé natočenou pro pořad Televarieté v roce 1991). Počátkem 90. let pak začala různá vydavatelství zveřejňovat její starší nahrávky (v roce 1991 album O nás dvou v Supraphonu, v následujích letech pak další kompilace). Letitou spolupráci s Milanem Chladilem reprezentativně zmapovalo 2CD Sladké hlouposti (2007), k osmdesátým narozeninám Yvetty Simonové pak vyšlo 2CD Dárek na památku (2008). Svědectví o jejím soukromém i pracovním životě podává kniha Pavla Vrby Yvetta a její osudoví muži (1996, reedice 2004). V současné době žije Yvetta Simonová v soukromí svého bytu na Evropské třídě v pražských Dejvicích, příležitostně se ale stále objevuje jako host v televizních pořadech nebo v rozhlase.

Pavel "argenson" Vlach