Ida Di Benedetto

Ida Di Benedetto je rodačkou z Neapole. Narodila se těsně po ukončení druhé světové války, 3. června 1945. Dětství prožila v centru Neapole. Byla prý osamělé dítě, ráda seděla na podlaze na balkóně. Nohy jí visely dolů a sledovala divadlo. Každodenní život Neapole, byl pro ni divadelními prkny. Také se učila zpaměti dlouhé básně, pak si stoupla na židli a přednášela je.

V pouhých patnácti letech vyhrála Ida soutěž krásy a začala přemýšlet o herecké kariéře. Jméno její první lásky byl Bruno, byl krásný, ale vztah netrval dlouho. Byla jsem vyléčena ze vztahu s chlapci, vzpomíná Ida. Dokud ovšem nepotkala chlapce jménem Salvatore. Poprvé v životě se milovala a hned otěhotněla, bylo jí šestnáct let. Otec Idy trval na sňatku, ale nemělo to tak být. Ida doma studovala a Salvatore chodil tančit a podobně. Opustil medicínu a začal pracovat pro farmaceutické společnosti. Vydělával málo a Ida byla krásná dívka, které se každý dvořil. Salvatore, se stal žárlivým bláznem a bylo pro Idu neuvěřitelné, když zjistila, že má milenku.

Poprvé si Idy všiml Mico Galdieri a Ida začala svou divadelní kariéru ve hře CAPITAN FRACASSA. Její postavy jsou vždy charakterizovány přirozeným temperamentem, jsou to dominantní a někdy až agresivní osobnosti. V tom je Ida vynikající. V tomto období dostala prý Ida od manžela ultimátum, buď on nebo divadlo a tak zůstává Ida ve svých 25 letech samotná s dcerou. Nějaký čas měla vztah také s novinářem Pippem Favou (15.9.1925 - 5.1.1984) i přesto, že by v té době ženatý. Když se rozvedl, žili spolu v Římě a Ida říká, že kdyby nebyl v roce 1984 zavražděn mafií, byli by spolu určitě dodnes.

Poprvé se před kamerou objevila Ida roku 1974, když ztvárnila malou roli prostitutky ve filmu IL GIOCO DELLA VERITÁ. V roce 1975 pak hrála další roli, ve skvěle obsazeném poliziotteschi snímku A TUTTE LE AUTO DELLA POLIZIA. Pohledná dívka na počátku sedmdesátých let v malých rolích, třeba prostitutky, to byla s největší pravděpodobností cesta k malým rolím krásek a časem nenápadný konec kariéry. Ida však měla větší potenciál a filmaři si toho dobře všimli. Ida se časem stala populární a úspěšnou filmovou i televizní herečkou a za mnoho (i dramatických) rolí získala různá ocenění.

Prvním významnějším filmem byl snímek NEL REGNO DI NAPOLI (NEAPOLITANISCHE GESCHICHTEN) 1978, kde jí Werner Scroeter obsadil do role Pupetty Ferrante. Dvakrát získala Stříbrnou stuhu (ocenění italského národního svazu filmových novinářů). Roku 1980 to bylo za roli ve snímku IMMACOLATA E CONCETTA, L´ALTRA GELOSIA (1980), kde ztvárnila Ida hlavní roli Immacolatu. Její lesbickou partnerku zde hrála Marcella Michelangeli (*28.1.1943) a Concetta pro ni byla poslední filmovou rolí v kariéře. Film způsobil v Itálii skandál pro četné a reálné sexuální scény. Podruhé získala Stříbrnou stuhu o rok později za roli Marie Rosy v dramatu FONTAMARA (1980). Na Stříbrnou stuhu byla ještě 4x nominována. V roce 1986 ve filmu LA BALLATA DI EVA (1985), roku 1987 za roli Reginy ve stejnojmenném filmu z roku 1986. Další dvě nominace jsou z roku 1992 (film FERDINANDO, UOMO D´AMORE – 1990) a poté v roce 2003, když excelovala jako Rosa ve filmu ROSA FUNZECA (2002). Při promítání tohoto snímku na 59. filmovém festivalu v Benátkách byla Ida osobně přítomna.

Amandu Smedile ztvárnila v roce 1985 ve filmu PIZZA CONNECTION a za svůj výkon byla nominována na David di Donatello Awards. U nás je snímek známý pod názvem SICILSKÁ SPOJKA. Flaiano Interrnational Prizes v roce 1996 znamenalo pro Idu cenu „Golden Pegasus" pro nejlepší televizní herečku. Za oceněním stojí televizní film MORTE DI UNA STREGA (1995). Další ocenění má Ida z Taormina international film festivalu v roce 1984. Konkrétně je to cena „Silver mask" za roli doktorky Jannsen v německém dramatu DER SCHLAF DER VERNUNFT (1984). Na Giffoni film festivalu v roce 1988 získala cenu „François Truffaut Award". V roce 2012 byla Ida oceněna za přínos kinematografii cenou „d´oro Alabarda".

U nás je známá povídková komedie TESTA O CROCE (PANNA NEBO OREL) - 1982, kde hrají výborní komici Renato Pozzetto a Nino Manfredi. S druhým jmenovaným hrála Ida ve druhé povídce BEDUÍNŮV SYN, kde si jako Manfrediho přítelkyně Stefania, vzala do vlastních rukou problém homosexuality jeho syna. V posledním období si Ida zahrála ve filmu LEONE NEL BASILICO (2013) v roli Marie Celeste a v roce 2014 se podílela na natáčení filmu Marca Risiho TRE TOCCHI.

Od roku 2003 je Ida kromě herečky také úspěšnou producentkou. Na svém kontě má k dnešnímu dni již 10 filmů. Prvním byl roku 2003 televizní film CHIAROSCURO. Dále je to například oceňované historické drama HOTEL MEINA (2007), biografický snímek CARAVAGGIO (2007) a od roku 2012 je producentkou televizního seriálu SPOSAMI. Ida je také zakladatelkou produkční společnosti Titania, kterou založila společně se svou dcerou Stefanií Bifano. Ida je matkou dvou dcer.

Na konci srpna roku 2005 přiznala Ida veřejně svůj vztah s bývalým ministrem Giulianem Urbanim (*9.6.1937). "Milujeme se navzájem jedenáct let," uvedla a vše se stalo centrem kontroverze a dvou stížností Vittoria Sgarbi (italský politik a umělecký kritik), který obvinil herečku z toho, že získávala prostředky z veřejných zdrojů prostřednictvím vztahu s Urbanim. Titania Productions prý získala prostředky z veřejných zdrojů, celkem 7 milionů eur, na natáčení čtyř filmů v letech, kdy byl Urbani ministrem kultury (v letech 2001 až 2005). „Od té doby, co jsem se ujal úřadu, nikdy jsem Idě nedal z veřejných prostředků ani halíř," řekl Urbani a vztah definoval jako: „prostě jí miluji". V té době byl již Urbani od května poradcem představenstva společnosti RAI a původní post ministra kulturního dědictví opustil po prohraných volbách. Spor nakonec končí v soudní síni a Ida sama říká, že jí Sgarbi použil jako nástroj pro osobní mstu vůči Urbanimu.

V rozhovoru v roce 2002 vzpomínala Ida na dětství a svou matku, která prý byla zrzavá a měla nádherné zelené oči. Když poznala otce, bylo jí 40 let a byla stále krásná. Mezi její nápadníky patřil i Vittorio De Sica . Otec Idy byl mladší a byl to „playboy" okolí. Byl to prý jeden z těch, kdo řekl: Jdu si koupit cigarety" a vrátil se po pěti letech. Měl dvě vášně: ženy a hry. Byl to inteligentní člověk, vzdělaný, měl i svou knihu, "Anema, o a'palla", ale měl rád hry a bohužel hrál o všechno (domy, majetek...). Ida vzpomíná, že zažili období velkého bohatství, řidiče, kuchaře, sluhy, ale také období, kdy doslova cítila bolesti z hladu. Vystudovala vysokou školu v Římě a nerada vzpomíná na výchovu jeptišek, která byla prý násilná, plná bití a rasismu. Její matka byla opravdu silná osobnost a ve svých 100 letech hrála velmi malou roli ve filmu ROSA FUNCEZA (2002), když tam hrála na klavír.

Petr "Hennes" Hennebichler